... in the middle of nowhere ...

Jak se nám žilo na Stříbrňáku

Včera jsme se definitivně odstěhovali z království Zdendy Podala, nejlepšího správce všech dob (haha)... vážně se mi ani nechce věřit, že jsme tam vydrželi skoro 4 roky...když si vzpomenu na spoustu probdělých nocí, kdy jsme se klepali zimou, protože akumulačky tradičně nehřály, kolikrát jsme nadávali, že zase neteče teplá voda a jak jsme proklínali všechno a všechny, když jsme se náhodou zdrželi večer ve městě dýl než do půl 11, ujel nám tudíž poslední autobus a nezbývalo než se projít 5 km pěšky...a najednou je tohle všechno pryč a místo pocitů neskonalé úlevy a štěstí se mi snad nakonec ještě bude stejskat.....! Asi jsem sentimentální nebo co, ale neodpustím si maličký ohlédnutí zpátky....

Takhle vypadá Stříbrný rybník, u kterýho se nacházel náš přechodný "domov":

Naše chata se šťastným číslem 13:):

Brácha v našem starým pokoji, kde bylo tak málo místa, že jsme o sebe 3 roky doslova zakopávali + stará židle, na kterou jsem se dívala vždycky z okna našeho novýho a mnohem většího pokoje:

Televizi měla jen spolubydlící a když jsme se chtěli dívat, lovili jsme signál na co se dalo (rozmístění osob tudíž není vůbec náhodné a neúmyslné:-D)

Náš maskot:

Něco jako hromadná večeře na chatě:

A nejlíp se kalilo v stříbrňácký hospůdce U Rybářů:-D:

A ve zmíněný hospůdce byly taky bezkonkurenčně nejlepší pařby a akce co znám:

A občas se slavilo i na našem pokoji - třeba Silvestr:

No a tady je náš pokoj v den odjezdu "před a po"...jen zamáčknout slzu...:-D

zameteno, uklizeno a hurá domů...

Čas udělat dětem pápá...:)

Všechny fotky jsou z letošního školního roku, poněvadž dřív jsem jaksi nedisponovala úžasnýma vymoženostma typu digitální foťák, ale snad to přežijete:))